|
|
euroekonom.com |
openarena.cz |
aquaparky v čr |
zoo v čr |
kempy v čr |
Dnes je ,
svátek má Jarmila
» | Přihlásit se » |
 |
|
|
|
|
|
Kurz ekonomie pro začátečníky
Motto: Ekonomie není nudnou vědou o penězích, jak tvrdí mnohé definice.
Ekonomie je především vědou o člověku, vědou o lidské spolupráci a komunikaci, vědou o efektivním využívání omezených zdrojů,
času a energie. Ekonomie je vědou o lidské lenosti a pohodlnosti. Ekonomie je vědou o vzdělání, znalostech a zkušenostech.
A co peníze? Ty hrají ve světě ekonomie podružnou roli. Jsou to pouhé prostředky směny - prostředky ekonomické komunikace
mezi jednotlivci, skupinami osob, jednotlivými národy. Peníze nikdy netvoří jádro ekonomického dění.
20. lekce - Rozpočtové schodky a státní dluh 
(Josef Zemánek, 2008) Pojmy "schodek státního rozpočtu" a "státní dluh" není třeba sáhodlouze vysvětlovat. Stát, který
utratí v kalendářním roce více peněz, než kolik získá výběrem daní a poplatků, vytváří tzv. schodek (deficit)
státního rozpočtu. Stát, jehož rozpočtové schodky jsou každoročně vyšší než splátky rozpočtových schodků vytvořených
v minulosti navýšené o úroky, vytváří státní dluh.Ani samotné detaily tvorby státních rozpočtových schodků a dluhů nejsou nikterak náročné na pochopení. Jak je patrno z činů většiny domácích i světových politiků, kapitolu ekonomie (lépe by vyhovovalo spíše hospodářské politiky) o tvorbě státního zadlužování dokáže pochopit opravdu každý. Kapitoly o dlouhodobých dopadech zadlužování, splácení dluhů a o oddlužování jsou již o poznání náročnější. S trochou nadsázky by se dalo napsat, že jedním z politiků, který jí dostatečně porozumí, je každý třetí ministr financí. 19. lekce - Veřejný sektor, byrokracie, daně 
(Josef Zemánek, 2008) Historický vývoj rozdělil společnost na tři navzájem spolupracující ekonomické vrstvy: na domácnosti,
firmy a veřejný sektor. K tomuto rozvrstvení došlo patrně proto, že to je z ekonomického
i společenského pohledu nejefektivnější uspořádání - tj. uspořádání, které dokáže zajistit s co možná nejmenší námahou co možná
nejvíce lidských potřeb a zároveň zachovat dobré podmínky k budoucímu rozvoji jedince i celé společnosti.V minulosti existovaly i jiné způsoby rozvrstvení, ty však přirozeným vývojem až na výjimky zanikly, neboť potřebám společnosti příliš nevyhovovaly. V porovnání s "konkurencí" byly málo výkonné (kmenové společenství: domácnosti + firmy + veřejný sektor = kmen; komunismus: stát = firmy + veřejný sektor), nebo držely pohromadě uměle za pomoci násilí (diktatura, otrokářský systém). 18. lekce - Platební bilance 
(Josef Zemánek, 2008) Platební bilance popisuje tok peněz (plateb) libovolné ekonomiky se zahraničím. Platební bilance mezi českou
ekonomikou a Německem například zachycuje, kolik peněz a za jakým účelem odteklo z naší země do Německa a naopak, kolik
peněz přiteklo z Německa k nám.Pokud sledujeme platební bilanci mezi dvěmi zeměmi, z nichž obě mají stejnou měnu, skládá se platební bilance ze dvou částí: z běžného účtu platební bilance a z finančního účtu platební bilance. Jestliže zkoumáme tok peněz mezi zeměmi s různými měnami, má platební bilance navíc ještě třetí položku: změnu devizových rezerv. 17. lekce - Měnový kurz 
(Josef Zemánek, 2008) Všechno má svou cenu. Pohodlí, práce, služby, zboží, peníze, měna. Cenu za pohodlí (užitek) musíme
zaplatit vlastní prací, úsilím, či vynalézavostí. V tomto případě platíme sami sobě. Naše pohodlnější já
obchoduje s pilnějším já. Cena práce, služeb a zboží je vyjádřena penězi. Peníze mají také svou cenu. Za "pronájem"
peněz platíme úrokem. No a cena měny? Ta je vyjádřena měnovým kurzem.Měnový kurz není ničím jiným, než poměrem mezi jednotlivými měnami. Měna, to je zákonné platidlo, které se používá na území jednotlivých zemí, popřípadě na území jednotných trhů. Tato definice měny ovšem není až zas takovým dogmatem, neboť existuje řada výjimek. Ve světě nalezneme například země, jejichž ekonomickým oběhem proudí dvě měny (zpravidla jedna měna národní + jedna světově uznávaná měna) nebo země, které žádnou vlastní měnu nemají (Černá Hora používá euro, bahamský dolar je fakticky kopií amerického dolaru). 16. lekce - Inflace a deflace 
(Josef Zemánek, 2008) Termín inflace používají lidé obecně pro vyjádření stavu, kdy se něco neustále rozpíná či rozmnožuje
a současně rozmělňuje, zřeďuje, znehodnocuje. V ekonomii je pod pojmem inflace skryto prakticky to samé. Inflace zde znamená
znehodnocování kupní síly peněz zvyšováním jejich množství v oběhu nad únosnou úroveň. Navenek se toto projevuje růstem
cenové hladiny v dané ekonomice. Zdražují suroviny, zboží, služby, zvedají se nájmy. Lidé přesto nechudnou, neboť veškeré
zdražování je kompenzováno plošným nárůstem jejich příjmů. Zvyšují se jak mzdy, tak dividendy, renty i úroky z vkladů.O inflaci jsme si řekli v předchozích pěti lekcích téměř všechno. Dozvěděli jsme se, jak a proč inflace vzniká i to, kdo konkrétně ovládá stavidlo, kterým se přilévají peníze do ekonomiky. Protože by ale bylo dobré mít všechny informace o inflaci pěkně pohromadě, věnujme následující řádky rekapitulaci veškerých našich dosavadních "inflačních" poznatků. No a na závěr si pokusme zodpovědět dvě otázky: 1. Co je na inflaci tak nepříjemného a škodlivého?, 2. Jak se inflace měří? 15. lekce - Hospodářský růst a hospodářský cyklus 
(Josef Zemánek, 2008) Jak již bylo zmíněno v 11. lekci, bohatství společnosti se zvyšuje akumulací kapitálu. Ten, kdo chce být v budoucnu bohatší, musí nejprve odložit svou současnou spotřebu a uspořené prostředky (čas, peníze) následně investovat do kapitálu. Kapitálem rozumíme nejen stroje, technologie, stavby, ale i vzdělání, vědecké poznatky, zkušenosti... Jakmile je investice do kapitálu dokončena, získáme odměnu v podobě možnosti konzumace většího množství zboží a služeb než v době před investicí (viz lekce 11 - kapitál, úrok, investice).
Pod pojmem hospodářský růst bychom si na základě poznatků z 11. lekce mohli představit zhruba toto: Hospodářský růst (růst reálného HDP) je rychlost, jakou je schopna daná země zvyšovat svou produkci. Motorem hospodářského růstu jsou investice do kapitálu, díky kterým dochází k nárůstu produktivity práce. 14. lekce - Bankovní soustava a tvorba peněz 
(Josef Zemánek, 2008) Peníze jsou jedním z největších vynálezů lidstva. Společnost díky nim připomíná živoucí organismus,
kterému říkáme ekonomika. K tomu, aby byl organismus jménem ekonomika silný a životaschopný, je třeba aby všechny jeho
součásti navzájem spolupracovaly. Vzájemná spolupráce jednotlivých součástí organismu - stovek milionů lidí - se přitom
neobejde bez komunikace. A zatímco v "biologickém organismu" plní komunikační funkci nervová soustava, v "ekonomickém
organismu" zprostředkovávají komunikaci právě peníze. Peníze jsou tedy nervovou soustavou ekonomiky. Jestliže se však
biologickou nervovou soustavou prohánějí nervové pulsy, co se pak prohání ekonomickou soustavou? Odpověď zní takto:
Ekonomickou nervovou soustavou (tvořenou penězi) proudí cenové informace.13. lekce - Peníze - prostředek směny 
(Josef Zemánek, 2008) Od chvíle, kdy spolu první pravěcí lidé obdaření obchodním talentem uzavřeli první obchodní
dohodu, začala strmě stoupat poptávka po něčem, co by vzájemnou směnu zboží a služeb usnadnilo. Pradávná
vzájemná směna čehokoliv byla totiž příliš komplikovaná - obchodovat se dalo v naturáliích nebo na dluh krytý
slibem. A jak se v následujícím odstavci budete moci sami přesvědčit, oba dva způsoby obchodu měly
jisté "provozní nedostatky".K naturální směně mohlo dojít například jen ve chvíli, kdy se spolu setkaly dvě skupiny obchodníků s tzv. oboustrannou shodou potřeb. To znamená, že každá skupina vlastnila něco, co druhá skupina potřebovala. Pokud jedna skupina vlastnila sůl a potřebovala kožešiny, a druhá naopak disponovala kožešinami a poptávala sůl, obchod bez problémů proběhl. Jakmile by ale první skupina namísto po kožešinách toužila po oštěpech, obchod by musel být odložen, neboť by za sůl nebylo čím platit. 12. lekce - Domácí produkt 
(Josef Zemánek, 2008) Domácí produkt představuje množství veškerého zboží a služeb, které je společnost schopna
vyprodukovat za určitou dobu na určitém území. Pod pojmem veškeré zboží a služby se skrývají jak spotřební
statky (potraviny, nábytek, spotřební elektronika, služby cestovních kanceláří, filmová produkce), tak
kapitálové statky,
(výrobní linky, traktory, software pro architekty, automobily pro potřeby podnikání, vzdělání).Domácí produkt je v podstatě jakýmsi ukazatelem ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí, krajů, popřípadě nadnárodních regionů (EU, OECD, svět). Čím vyšším domácím produktem přepočteným na jednoho obyvatele daná země disponuje, tím bývá považována za ekonomicky vyspělejší. V zemi A, disponující dvojnásobným domácím produktem na osobu než země B, bude proto životní úroveň obyvatelstva přinejmenším o několik procent (ne-li desítek procent) vyšší než v zemi B. Souvislosti mezi výší domácího produktu a životní úrovní si lze všimnout například v analýze, věnující se hledání nejvyspělejších zemí naší planety, neboť 8 zemí s nejvyšším domácím produktem (na osobu) na světě skončilo zároveň v první desítce světově nejvyspělejších zemí. 11. lekce - Kapitál, úrok, investice 
(Josef Zemánek, 2008) Před několika tisíci lety měl člověk k dispozici pouze několik kožešin, pár vlastnoručně
vytvořených nástrojů na lov zvěře, sadu drobných, a pro něj zcela jistě užitečných kostěných, kamenných nebo
dřevěných předmětů, a čas od času i nějaký ten příbytek, do nějž nepršelo. Dnes je obklopen automobily,
elektronikou, kvalitním oblečením, pestrou a vydatnou stravou, může si dopřávat pohodlí u televize, u moře,
na sjezdovkách v horách... Otázka "dnešního dne" proto zní: Jak to?V páté a šesté lekci jsme si pověděli několik vět o směně, specializaci a mezinárodním obchodu, dozvěděli jsme se tedy něco o tom, proč je pro člověka výhodně navzájem obchodovat a proč se mu vyplatí specializovat se na určitou činnost. Co jsme ale zatím zcela vynechali, je samotný mechanismus tvorby "bohatství". Bez něj bychom se sice dokázali obejít, až do dnešního dne bychom však byli nuceni obchodovat s pazourky, bobřími kožešinami a dalším pravěkým sortimentem zboží. 10. lekce - Nezaměstnanost 
(Josef Zemánek, 2007) Dnešní lekci začněme poněkud "provokativním" tvrzením: V dokonalé pružně fungující tržní ekonomice
neexistuje nezaměstnanost. Pokud se přece jenom ve zmíněné ekonomice určitý počet lidí bez práce objeví,
jedná se o krátkodobý jev nebo o tzv. frikční nezaměstnanost. Nevěříte? Věnujte pozornost následujícím
odstavcům a brzy pochopíte, že nezaměstnanost je do velké míry "umělým" jevem.Protože se trh práce v mnoha ohledech podobá běžnému trhu se zbožím - nabídka (práce, zboží) je funkcí rostoucí, poptávka (po práci, zboží) funkcí klesající, panují na obou trzích obdobné mechanismy. Oba trhy směřují například dlouhodobě ke své rovnováze prostřednictvím změny ceny. Trh zboží prostřednictvím změny ceny zboží, trh práce prostřednictvím změny ceny práce, kterou není nic jiného než výše mzdy. Jestliže je na trhu přebytek zboží (práce), dostane se trh do rovnováhy vlivem poklesu cen, pokud trh "trpí" nedostatkem zboží (práce), návrat do rovnováhy zajistí pouze vyšší ceny. 9. lekce - Trh práce 
(Josef Zemánek, 2007) Jedno známé a téměř pravdivé pořekadlo tvrdí: Bez práce nejsou koláče. Co je to ale vůbec práce, bez
níž se nám nebude zmíněných koláčů dostávat?Pokud k vysvětlení pojmu "práce" použijeme "fyzikální model", příliš s ním nepochodíme. Z pohledu fyziky by totiž byla prací jakákoliv činnost, při níž je "spotřebováno" určité množství energie. A to například k tomu, abychom přemístili předmět o hmotnosti m z bodu A do bodu B. Prací by tedy mohlo být klidně nekonečné přehazování písku z jedné hromady na druhou. Jak ale jistě sami tušíte, osoba nekonečně přehazující hromady písku sice vykonává nesmírně fyzicky namáhavou práci, pomyslné koláče z našeho pořekadla si však za toto přehazování nevyslouží. Neexistuje totiž nikdo, kdo by jí byl ochoten za přehazování písku koláče nabídnout, ani jiný způsob, jakým by se byla schopna ke koláčům dostat. 8. lekce - Monopoly a oligopoly 
(Josef Zemánek, 2007) V dnešním pohledu do světa ekonomie navážeme na lekci o dokonalých a nedokonalých trzích a zaměříme
se pouze na takové typy trhů, vyznačující se téměř absolutní nedokonalostí. Celou dobu se tedy budeme zabývat
trhy, na kterých dochází k "plýtvání" a k neefektivitě (k nedokonalému využití zdrojů), na kterých dlouhodobě působí
jen omezené množství firem, a na kterých se neprosazuje tendence "nulového ekonomického zisku", známá z dokonalých
trhů.Přirozené oligopoly Přirozené oligopoly vznikají zpravidla tam, kde je produkce určitých výrobků nebo nabídka určitých služeb spojena s "obrovskými" investicemi do výrobních prostředků, znalostí a výzkumu (know-how). Musí se přitom jednat o investice do fixních výrobních prostředků. Pro existenci přirozených oligopolů je dále nutné splnit následující dvě podmínky: 1. Trh, na kterém se "oligopoly" usídlí, musí být v porovnání s náklady dostatečně (relativně) "malý". 2. Nesmí být bráněno vstupu nových firem do odvětví. 7. lekce - Dokonalé a nedokonalé trhy 
(Josef Zemánek, 2007) Dokonalý trh je jediným mechanismem, který dokáže společnost donutit k tomu, aby využívala
veškeré dostupné "zdroje" efektivně, zároveň však ideálem, se kterým se v reálném ekonomickém životě setkáváme jen
výjimečně. Existuje zde totiž celá řada bariér, která dokonalou alokaci (využití zdrojů) znemožňuje. Část těchto
bariér má přirozený původ, část bariér si vytvořila sama společnost. Prvně zmíněné bariéry bychom proto mohli nazvat
přirozenými bariérami, druhé bariérami umělými. Zatímco prostřednictvím dokonalého trhu produkuje společnost
maximální možné množství zboží při minimálních nákladech, na "nedokonalých trzích" (s bariérami) dochází
k "plýtvání". Řečeno ekonomickou mluvou, nedokonalý trh je méně efektivní než trh dokonalý.Dokonalé a nedokonalé trhy Podívejme se nejprve na to, co se skrývá pod pojmem dokonalý trh. Dokonalý trh je takovým trhem, na němž nemůže výrobce změnami své produkce ovlivňovat cenu prodávaného zboží, protože je jen malou součástí trhu. 6. lekce - Mezinárodní obchod 
(Josef Zemánek, 2007) Jak jsme se přesvědčili na modelových příkladech Malého a Velkého ostrova z předchozí lekce, díky
obchodování dochází ve společnosti ke specializaci a k efektivnějšímu využití výrobních faktorů, z čehož profitují
především spotřebitelé. Protože spotřebitelem je každý z nás, profitují ze vzájemné obchodní výměny všichni.V dnešní lekci na předchozí poznatky navážeme a pokusíme se je dále rozvíjet. Velice zjednodušený model dvou "ostrovních ekonomik" pouze nahradíme ekonomickým modelem z "reálného světa" - modelem českého a slovenského trhu s okurkami. Do hry nám proto vstoupí cena vyjádřená v penězích (namísto v naturáliích) a přesně definované funkce nabídky i poptávky. 5. lekce - Směna a specializace 
(Josef Zemánek, 2007) V první lekci jsme se zmínili o tom, že z člověka se stal člověk prakticky až ve chvíli, kdy
pochopil pozitivní přínos obchodu. Díky vzájemné svobodné směně (zboží a služeb) se totiž mohl začít
specializovat na výrobu určitého druhu zboží, mohl využívat bohatší zásobu užitečných předmětů, dostávalo
se mu pestřejší, kvalitnější a zdravější stravy, byl lépe zásoben na zimu a dokonce se mohl začít usazovat
na jednom místě, což následně vedlo k rozvoji celé řady vyspělých civilizací.Co však bylo z ekonomického pohledu mnohem významnější, obchod (a to jak mezikmenový, tak později i mezinárodní) pomohl zvýšit bohatství celé společnosti. Dělo se tak přitom ve dvou "úrovních": 4. lekce - Tržní rovnováha 
(Josef Zemánek, 2007) Svobodný trh je základním pilířem každé vyspělé civilizace. Kupující získávají na trhu zboží a služby,
kterými uspokojují své potřeby, prodávající naopak prostřednictvím trhu nacházejí kupce pro své produkty. Protože
veškeré obchodní transakce jsou na svobodném trhu aktem svobodné vůle, uskuteční se každá směna mezi prodávajícím
a nakupujícím jen tehdy, pokud z ní profitují obě strany. A to jak nakupující, tak prodávající. Jestliže by na obchodní
transakci některý z účastníků tratil, ke vzájemnému obchodu mezi nakupujícím a prodávajícím nedojde. Svobodná směna
zboží a služeb na trhu je tedy procesem, zvyšujícím bohatství (užitek) celé společnosti.3. lekce - Náklady a nabídka 
(Josef Zemánek, 2007) Zatímco v minulé lekci jsme se pokusili popsat ekonomické chování "spotřebitele" (člověka na trhu),
dnes se podíváme na celou věc z druhé strany. Na mušku si vezmeme "výrobce", popřípadě prodejce, a budeme sledovat
některé zákonitosti jeho ekonomického chování. Při tom si povíme něco o podstatě nákladů a dále se pak podíváme na to,
co vše se skrývá pod pojmem nabídka.Náklady Racionálně uvažující člověk, který se rozhoduje mezi několika možnostmi (alternativami), porovnává navzájem náklady těchto možností. Vynechává při tom tzv. utopené náklady a nezapomíná naopak na náklady obětované příležitosti. 2. lekce - Užitečnost a poptávka 
(Josef Zemánek, 2007) Ekonomie je vědou o ekonomickém chování člověka, o tržním procesu a o tvorbě a rozdělování
bohatství. "Člověk ekonomický", který je ústřední postavou celého ekonomického systému, bývá z pohledu ekonomie
považován za "racionálně uvažujícího tvora", sledujícího své subjektivní cíle a preference.Po přečtení předchozí věty si pravděpodobně řeknete, Jak může být racionálně uvažujícím tvorem nazýván ten, kdo sleduje své subjektivní cíle?! Není v tom nějaký rozpor? Jak se vám pokusím vysvětlit v následujících řádcích, rozpor mezi racionalitou a subjektivitou z pohledu ekonomie v žádném případě není. Subjektivní cíle a preference mají totiž pro každého člověka mnohdy velice hmatatelnou podobu - působí mu uspokojení, bez jehož dlouhodobé absence by se u něj brzy objevily vážné psychické, finanční, a mnohdy i existenční, problémy. 1. lekce - Homo economicus - Člověk ekonomický 
(Josef Zemánek, 2007) První pravěcí předchůdci dnešního člověka se na naší planetě objevili přibližně před třemi až deseti
milióny lety. Ačkoliv se již od samého počátku existence mnohými svými vlastnostmi a dovednostmi odlišovali od ostatních
tvorů obývajících jejich okolí, stylem svého života se jim až nápadně podobali. Lidé byli sice inteligentnější
než zvířata, dokázali spolu komunikovat a spolupracovat mnohem lépe, než tomu bylo v případě celé řady živočichů,
rozvíjela se u nich složitá rodinná struktura a o několik stovek tisíc let později dokonce i smysl pro umění,
stále jim však chyběla jedna vlastnost, bez níž byli odsouzeni k tvrdému životu v "jeskyni", k lovu a ke strachu,
který jim naháněla dravá zvěř, zima a nedostatek potravy.Touto chybějící vlastností, a nebo přesněji řečeno schopností, byla schopnost lidí navzájem obchodovat. Nebyla to tedy schopnost vyrábět kamenné nástroje nebo schopnost rozdělávat oheň, která definitivně odlišila člověka od zvířete, ale schopnost dokázat spolu navzájem uzavírat nejrůznější typy obchodů. |
Kurz ekonomie do oblíbených položek
 |
