|
euroekonom.com |
openarena.cz |
aquaparky v čr |
zoo v čr |
kempy v čr |
Dnes je ,
svátek má Jindřiška
» | Přihlásit se » |
 |
|
| ÚVOD |
|
|
|
Tomáš Baťa (1876-1932) - švec, který obul polovinu světa 
(Josef Zemánek 3.7.2006) Tomáš Baťa přichází na svět 3. dubna 1876 ve Zlíně jako šesté z dvanácti dětí chudého ševce.
Protože ševcovské řemeslo má v rodině Baťů obrovskou tradici, sahající patrně až do temného 17. století, lze si jen ztěží
představit, že by se malý Tomáš Baťa vydal jiným směrem než jeho otec, děda, praděda... Už od svých šesti let se proto
náš malý "velký švec" objevuje po skončení dopolední povinné školní výuky v ševcovské dílně svého otce a spolu se svými
sourozenci vstřebává taje ševcovského řemesla.V roce 1891 odchází patnáctiletý Baťa do učení do Vídně. Po návratu ze "zahraničí" nastupuje v otcově ševcovské dílně jako obchodní cestující. Při tom mu v hlavě uzrává plán na rozjetí vlastního podnikatelského obuvnického projektu. Moc dobře si totiž uvědomuje, jak žalostně vypadá situace na rakousko-uherském (ale i na světovém) obuvnickém trhu: Většina obyvatel chodí bez bot, protože na boty nemá peníze. Boty jsou drahým luxusním zbo- žím, které si mohou dovolit nosit pouze bohatší vrstvy obyvatel. Pokud si přece jenom boty pořídí "průměrný zaměstnanec", zpravidla je tomu na polovinu svého života - namísto toho, aby si koupil nové a zároveň drahé boty, vyplatí se mu je neustále opravovat. Jádro celého problému nespatřuje Tomáš Baťa nikde jinde než v nízké produktivitě práce ševcovského řemesla. Ševci sice vyrábějí kvalitní kožené boty, ušití páru bot jim však trvá minimálně čtyři dny. Od nízké produktivity práce se logicky odvíjí vysoké výrobní náklady a následně pak i vysoká cena nových bot. Jak Baťa poznamenal: "Je úplně jedno, že děláte nejlepší boty na světě když okolo vás není nikdo, kdo by si je mohl koupit." Jak již bylo naznačeno, Baťa hodlá tomuto nešvaru učinit ráznou přítrž. Spolu se svými sourozenci - Annou a Antonínem - zakládá ve Zlíně obuvnickou živnost a již od samého počátku sází na moderní způsoby výroby. V podniku plánuje zavést sériovou výrobu a pravidelnou pracovní dobu. Ještě než však stačí uběhnout jeden rok od otevření podniku, ocitá se rodinný projekt na pokraji krachu. Firma nejenže neprosperuje, ale dokonce po sobě zanechává čím dál větší dluhy. Ke skutečnému obratu ve vývoji firmy dochází až v roce 1897. Baťa přichází na trh s novým typem plátěné obuvi - tzv. Baťovkou -, ve které nahrazuje část drahé kůže levným plátnem. Plátěné Baťovky se rázem stávají módním hitem, a co je ještě lepší, díky jejich nízké ceně si je může pořídit téměř každý. Poprvé v historii se dokonce začíná lidem vyplácet kupovat nové boty, než si je neustále nechávat opravovat u ševce. Baťovi se tedy podařilo vytvořit v Rakousku-Uhersku nový trh - trh s novou obuví - a následně tento trh z 80% "obsadit". V roce 1900 staví Tomáš Baťa ve Zlíně svou první moderní tovární budovu, do níž si nechává dovézt nejmodernější obuvnické stroje, jaké se v okolí nacházejí (včetně strojů německé výroby). V témže roce překračuje počet Baťových zaměstnanců první stovku. Průměrný zaměstnanec Baťových závodů přitom na přelomu století vyprodukuje přibližně 1 až 2 páry bot za den. Není to sice mnoho, pořád je to však mnohem lepší poměr než "původní ševcovský" 1 pár bot za čtyři dny. O čtyři roky později projevuje Tomáš Baťa poprvé svou "globálnost". Odjíždí do USA a na několik měsíců se nechává zaměstnat jako řadový dělník v tamním středisku obuvnického průmyslu. Po návratu z Ameriky zavádí ve Zlíně dvousměrný provoz a zároveň zakládá prodejní oddělení firmy Baťa. Obchodní cestující, kteří jsou součástí tohoto nově vzniklého oddělení mají za úkol nejen rozvoz bot klientům, ale také propagaci značky Baťa všude, kde jen lze. Na příhodných místech proto vyvěšují reklamní plechové cedule, rozdávají lidem letáky a snaží se být v kontaktu se svými stálými zákazníky. V roce 1908 umírá Tomášův bratr Antonín, který byl po celou dobu existence rodinného podniku jeho oficiálním ředitelem. Na provozu firmy se však nic nemění. Faktickým vedoucím podniku je totiž již několik let Tomáš Baťa, celá změna tedy spočívá pouze v tom, že na sebe Tomáš Baťa formálně přebírá několik rozhodujících pravomocí. Filosofie firmy přitom zůstává stále stejná: "Sloužit lidem" a "Továrna je jenom hromada cihel a železa. Život jí dávají lidé." Ještě než stačí uběhnout první desetiletí 20. století, stává se Baťa evropským obuvnickým fenoménem. Firma vlastní dvě moderní tovární budovy, zaměstnává 300 zaměstnanců a denně produkuje kolem 3 000 párů bot, což představuje nárůst produktivity práce na 10 párů bot na pracovníka za jeden jediný den. Celý rok 1911 tráví Baťa opět ve Spojených státech. Ne však jako obchodník, ale jako řadový dělník u montážní linky automobilových závodů Henryho Forda. Po návratu do rodného Zlína zavádí po vzoru Forda ve svém podniku pásovou výrobu, se kterou se mu daří dál úspěšně rozšiřovat produkci obuvi značky Baťa a v porovnání s konkurencí držet náklady na velmi nízké úrovni. V roce 1912 si bere Tomáš Baťa za svou ženu Marii Menšíkovou - dceru ředitele významné Vídeňské knihovny. O dva roky později spolu "oslavují" narození Tomáše Johna Bati (svého budoucího nástupce). Vedle narození syna však v roce 1914 příliš důvodů k oslavě Tomáš Baťa nemá. V Evropě vypuká 1. světová válka, která obrací vzhůru nohama životy mnoha Baťových zaměstnanců i chod celého podniku. Baťa přesto neztrácí ani okamžik času a opět projevuje své manažerské schopnosti. Pro firmu a své zaměstnance je zkrátka ochoten obětovat vše. Aktivně se zapojuje do dodávek milionů párů vojenské obuvi pro rakousko-uherskou armádu, díky kterým přežívá zlínský obuvnický podnik celou válku bez vážnějších problémů. V průběhu války dochází naopak k dalšímu rozkvětu. V roce 1914 je založeno stavební oddělení firmy Baťa, v roce 1916 se budují Baťovy strojírenské závody a o rok později se k nim přidává i cihelna a elektrárna. Ke konci první světové války Baťa produkuje denně 10 000 párů obuvi a zaměstnává 5 000 osob. S koncem války ale přichází očekávaná krize podniku, spojená s poklesem prodeje obuvi rakousko-uherské armádě. Baťovy závody se ocitají v několikamilionové ztrátě a nadměrně se zadlužují u mnoha československých bankovních ústavů. Baťa se však nevzdává a do dvou let firma opět expanduje do celého světa. Roku 1920 se z prodejního oddělení vyčleňuje samostatná reklamní a marketingová divize, která výraznou měrou pomáhá rozšiřovat značku Baťa po celé světě. Produktem této divize jsou známé reklamní plakáty, z nichž vyzařuje příjemná atmosféra a rodinná pohoda, reklamní katalogy, firemní noviny, moderní firemní logo, baťovské ceny (končící devítkou), slevy (20-50%) a výprodeje a v neposlední řadě i zlidovělé firemní slogany - např. "Náš zákazník, náš pán". Hospodářská stagnace v roce 1922 není pro Tomáše Baťu opět ničím jiným než výzvou. Pokles prodeje obuvi řeší snížením cen o 50%, marketingovou akcí zobrazující "Pěst drtící drahotu", snížením platů zaměstnanců na polovinu a částečným propouštěním. Drastická "očista" podniku nese během několika měsíců své ovoce. Každý, kdo si chce koupit boty, míří k Baťovi. Podnik proto opět ožívá a po odeznění hospodářských problémů mohutně expanduje. Nabírá zpět propuštěné zaměstnance, přidává k nim dalších několik stovek a dále rozvíjí síť vlastních prodejen po celém Československu. V roce 1923 se Tomáš Baťa stává starostou Zlína. O rok později zavádí ve firmě tzv. dílenskou samosprávu a pro své zaměstnance (a někdy i pro ostatní obyvatele Zlína) začíná budovat "nový Zlín" - obytné domy, školy, nemocnice, kulturní zařízení, vědecké ústavy, filmové ateliéry apod. V roce 1930 dokončuje Tomáš Baťa výstavbu letiště v Otrokovicích a v témže roce zakládá po celém světě množství výrobních podniků, nesoucích jméno Baťa (Německo, Anglie, Francie, Polsko, Švýcarsko, Indie, USA, Jugoslávie, Nizozemsko). Na přelomu 20. a 30. let produkují Baťovy závody denně 100 000 párů obuvi a je v nich zaveden 40-ti hodinový pracovní týden (po vzoru Henryho Forda). Baťa postupně investuje do pojišťovnictví, do leteckého průmyslu, do výroby pneumatik, punčoch, strojů, plynových masek, gumových hraček a do mnoha dalších odvětví, které nemají nic společného s jeho původním ševcovským řemeslem. Tomáš Baťa je zkrátka světoobčan, který nenechá uniknout sebemenšímu zisku, zároveň však nezapomíná klást do popředí potřeby svých zákazníků i zaměstnanců. Svým pracovním nasazením, firemní kulturou, vzdělávacími programy a zaměstnaneckým sociálním zázemím přitom mění myšlení i pracovní návyky mnoha lidí ve svém okolí. 12. července přemlouvá Tomáš Baťa pilota svého letounu k letu za nepříznivých povětrnostních podmínek, což se mu stává osudným. Letoun se krátce po startu řítí a ve více než 150-ti kilometrové rychlosti naráží do země. V troskách letounu končí jak život pilota, tak život československé podnikatelské legendy, která po sobě zanechává globální firemní impérium. Vedení firmy se ujímá jeho nevlastní bratr J.A.Baťa, jehož krátce před vypuknutím druhé světové války střídá syn Tomáše Bati, Tomáš John Baťa (junior). Použité zdroje: www.bata.cz, Garlík Vratislav: Baťovy závody organizace a řízení do roku 1939, Svoboda, 1990 Maršálek Adolf: Podnikání všech a pro všechny, Institut moderního průmyslu, Praha 1992 Pochylý Jaroslav: Baťova průmyslová demokracie, UTRIN, Praha 1990
|
|
